Webové stránky se upravují.
V roce 1350 se uvádějí Nespeky jako ves, která patřila do farního obvodu Ledce. Kromě Nespek sem patřily také vsi: Větrov, Božešice s tvrzí, Nestařice (dnešní Dařbož), Barochov, Hůrka, Pášovka, Babice a Vavřetice. Ze všech těchto osad se do Ledec také pohřbívalo.
Nespeky bývaly významnou vsí na zemské silnici z Prahy do Tábora a Lince. Původní silnice vedla ke Křiváčku přímo přes Hránovici, o čemž svědčí zbytky kamenného mostu. V Nespekách si mohli kočí vyžádat přípřež, aby lépe zdolali prudké stoupání směrem na Prahu. Mezi významné budovy bezpochyby patřily dva zájezdní hostince, které bývaly hojně využívány formany. Ti jezdili od Divišova, Vlašimi, Domašína směrem na Prahu, kam vozili především maso, máslo, zelí atd. Z Prahy dováželi různé věci, podle toho, kdo si co objednal. Zájezdní hostince byly v dnešním č.p. 1 a v budově č.p. 9, která je již zbourána a stávala u zemské silnice. Formani zde pravidelně odpočívali při cestě na Prahu, bylo zde postaráno o jejich koně, v případě potřeby zde byly opraveny vozy a náklad zde byl střežen. V Nespekách byla v roce 1564 zřízena jedna z nejstarších dědičných pošt v Čechách a bývala zde i četnická stanice.
Nejstarší písemná zmínka o vsi Městečko je datovaná k roku 1495, kdy se ve Dvorských deskách uvádí Kavin jako obyvatel gruntu v Městečku „za řeků“. Historicky jsou v Městečku doloženy jako nejstarší 2 následující grunty:
nejstarší zápis o usedlosti je z 1605 v urbáři panství konopišťského. Jako osedlý se zde uvádí Marek Petrášek. Ročně odváděl 2 slepice a 12 vajec a měl povinnost 1 den roboty o žních. Dalšími majiteli gruntu byli: Vondřej Matějka (1609), Jan Nevstával (1618), Jan Šach (1630), Řehoř Tuma (1674), Martin Šťástka, Jan Mottl (1687), Pavel Staroušek (1707), Jan Dráb (1786), Jan Dráb ml. (1818), Jan a Barbora Barochovští (1820), Jan Barochovský (1863), František a Marie Bartákovi (1870). Dnes zde žijí potomci rodu Bartáků.
Nejstarší zápis o gruntu je v urbáři panství (1605), podle kterého obýval usedlost Vondřej Matějů. Dalšími majiteli byli: Tomáš Čábal (1628), Václav Čoubal (1674), Václav Čoubal ml. (1687), Vít Čaubal (vl. jménem Vít Rohož ,1699), Jakub Čoubal (vl. jménem Jakub Zazvonil, 1705), Jakub Zazvonil (1713), Jan Pazdera (1762), Pavel Zazvonil (1805), Jan Zazvonil (1805), Václav Zazvonil (1833), Josef Zazvonil (1864), Josef a Kateřina Mikulášovi (1871). Dnes zde žijí potomci rodu Jirotů.
V odborné literatuře jsou Ledce popisované jako „samota s kostelem kolem řeky Sázavy v okrese Benešov“ nebo jako „filiální kostel sv. Bartoloměje, ve 14. století farní, stojí o samotě v lesnatém údolí na pravém břehu řeky Sázavy“. Blízko nynějšího dvora stávala tvrz, která sloužila jako rodinné sídlo vladyků z Ledec. Ti také založili ve zdejší osadě farní kostel a jako zakladatelům jim náleželo podací právo kostela. Ledce patřily pod vikariát bystřický. Výčet majitelů Ledec je následující: 1360 Mikuláš (řečený Podnávec) z Božešic, Bohuněk a Vilém bratří a Baltazar z Ledec, 1374 Přísnak z Ledec (též Přísňák), Ondřej a Lipoc bratří, 1390-1395 Přísnak sám, 1417 Václav (farář z Poříčí), 1454 Zdeněk Kostka z Postupic. Vladykové z Ledec vlastnili současně také tvrz v Poříčí a podle ní se také přejmenovali. Později přijali příjmení Chvalovští z Ledec a ještě v 16.století působili mezi domácí šlechtou. Ledce zanikly v 15.století při obléhání hradu Kostelec. Zůstal pouze kostel s farou. Kostel byl opuštěn v roce 1640.
V roce 1380 se Nespeky uvádějí jako městečko. Z počátku byla ves rozdělena mezi drobné vladycké statky, od 15. století patřila ves dílem k panství konopišťskému a dílem ke statku pyšelskému. V roce 1327 nabývá Konopiště do svého vlastnictví rod pánů ze Šternberka, kteří se tak stávají také majiteli okolních vsí vč. Nespek.
Významným držitelem panství konopišťského byl Petr Konopišťský ze Šternberka, který stál na straně krále proti husitskému hnutí. Právě v této době se v písemných pramenech objevuje zmínka o naší obci. Když totiž 19. května 1420 táhl Jan Žižka se svým vojskem na Prahu, rozhodl se přenocovat na pravém břehu Sázavy u Poříčí nad Sázavou. Královské vojsko se právě na tomto místě snažilo Žižkovi zabránit a dalšímu postupu na Prahu. Husité se na nepřítele vyřítili s obrovským křikem a protivníka zastrašili. Královští jezdci se rozprchli po okolních dvorech – přes Dnespeky k Pyšelům a podle řeky Sázavy až k Vysoké Lhotě.
V dílčí ceduli, která zachycuje rozdělení konopišťského panství se jako součást Konopiště uvádí také ves Nespeky (tehdy Nezpěky) s 8 osedlými, odváděná peněžní renta vrchnosti činila 12 1/2 kop a 26 grošů a ves Městečko s 2 osedlými, peněžní renta byla pro Městečko 1 ½ kopa a 20 grošů. Roku 1569 je v registru urburním uvedena Nespěcká rychta, do které patřily vsi Nespěky s 8 osedlými staveními, 8 pustými staveními, výměra polí činila 131,5 str. (str. = výměra ve stryších – 1 str. = cca 3,5 ha). Dále byla součástí také ves Řihenice (dnes Řehenice - 1 osedlé stavení, 1 pusté stavení), Městečko ( 2 osedlé stavení,) Poříčí (3 osedlé stavení).
Za Šternberků bylo panství zadluženo a pro uspokojení věřitelů bylo v roce 1603 prodáno Dorotě Hodějovské z Hodějova, která byla velmi dobrou hospodářkou zdejšího panství. V kupní smlouvě se zmiňuje také mlýn v Nespekách s pilou. Ves „Nespěky“ patřila Dorotě jen dílem a to s 8 pustými staveními a dílem ji rovněž náležela ves Městečko. Po bitvě na Bílé hoře nastaly pro rod Hodějovských těžké časy. Člen rodu Hodějovských, Adam, byl souzen za svou účast ve stavovském povstání a za to zaplatil celým svým majetkem, který mu byl v roce 1622 konfiskován. Majetek nabyl Albrecht z Valdštejna a od něj pak v roce 1623 Pavel Michna z Vacínova. Krátce po bitvě byla také vypálena ves Ledce a Poříčí nad Sázavou polskými kozáky, kteří patřili mezi císařské spojence. Dalším šlechticem, kterého postihla konfiskace statku (a to pyšelského) za aktivní účast na stavovském povstání, byl Karel Mračský z Dubé. K pyšelskému statku tehdy patřily dílem vsi: Nespeky, Městečko, Hvozdec, Borová Lhota, Pyšely, Malešín. V roce 1679 patřil statek Pyšely vč. příslušných vsí hraběnce Hallweilové, která ho měla v dědičném držení. Ta část Nespek, která patřila k pyšelskému statku, příslušela k Pyšelům až do roku 1850. Tedy do doby, kdy byla zrušena vrchnostenská správa a byla nahrazena okresní správou.
V 17. století postihla naší zemí třicetiletá válka. V roce 1654 byla sepsána Berní rula, díky niž bylo možné zjistit stav země po třicetileté válce. V Nespekách je uveden mlýn, Ledce se uvádějí jako dvůr, který byl po požáru obnoven a vystaven ze dřeva. Měl čeledník, sýpku, sklep, chlévy a stodolu. Stavba se podobala dvorci selskému. Chovali se tu 2 tažní voli, 30 dojnic, 5 jalovic, drůbež. Půdy bylo 2 ½ lánů. Uvádějí se zde 2 louky – 29 vozů sena a 11 otav. Sad sloužil čeledi k pěstování zelí a řepy. Mlýn v Ledcích patřil původně podle emfyteutického práva mlynáři (emfyteutické právo zaručovalo hospodáři dědičnou držbu majetku). V roce 1654 byl mlýn v Ledcích již pustý a jeho louky i pole sloužili panskému dvoru.
Z období 18. století je významná událost povstání vesnického lidu na Konopišti. Bylo to v době, kdy se bouřili vesničané v celé zemi. Příčinou byla vysoká robota. Na Benešovsku byla situace taková, že občané poddanského města Benešov byli osvobozeni od roboty a na místo toho odváděli jen rentu peněžní. Práci za ně proto museli zastat obyvatelé vsí, pro které tato situace znamenala značné navýšení osobních služeb vrchnosti. Ohniskem povstání byla ves Kozmice, z níž pocházeli hlavní vůdcové povstání (Bartoloměj Škvor, kovář Párys, Václav Novák). V místní hospodě se scházeli poddaní, kteří byli sdružení do jakéhosi výboru, který organizoval celé povstání. Členem tohoto výboru byl také Jan Kamzík z Nespek. Jan Kamzík byl označen za jednoho z hlavních viníků a trest pro něj zněl: „Trest smrti oběšením.“ Od Marie Terezie se mu dostalo milosti s podmínkou odpracovat si čtyři roky nucených prací v Berouně.
Část Nespek náležející k panství konopišťskému měla ještě několik vlastníků. V 18. století bylo panství ve vlastnictví šlechtického rodu z Vrtby. V roce 1725 připojil Jan Josef hrabě z Vrtby ke Konopišti ještě statek mračský, k němuž mj. patřila i rychta Poříčská. Tu tvořily vsi Poříčí (15 obydlených gruntů a 2 grunty pusté), Městečko (1 obydlený grunt), Větrov (3 osedlé grunty). V roce 1830 bylo panství odkázáno Karlu Filipovi knížeti z Lobkowicz a v roce 1887 se stal majetkem arcivévody Františka Ferdinanda d´Este.
V 1. pol. 20. století se staly Nespeky vyhledávaným letním sídlem. Za důkaz můžeme považovat architektonicky skvostné vily ve Fragnerově ulici. Jsou dílem arch. Prof. Jaroslava Fragnera. Jaroslav Fragner byl synem významného pražského lékárníka Karla Fragnera. Vystudoval Akademii výtvarných umění J. Gočára a od roku 1945 zde působil jako profesor. V Nespekách jej dodnes připomínají překrásné vily, mezi něž patří:
z r. 1940 letní vily Movila (postavená pro JUDr. Moráka) a vila Orvila pana Orlického. Dále je možné obdivovat vilu Jiřího Fragnera z r. 1940 a letní dům tanečnice Milči Majerové.